Zdravím v olympijském čase, který všem sportovním fanouškům přináší úžasné zážitky a také od nich vyžaduje obrovské nasazení. Šestihodinový rozdíl mezi Prahou a Pekingem, v mém případě sedmihodinový, protože jsem teď stále v Londýně, dává fakt zabrat. Vím to hlavně od kamarádů, protože já si nemůžu dovolit vidět ve čtyři hodiny ráno v  televizi Michaela Phelpse v olympijském bazénu v Pekingu, jak překonává další světový rekord a bere další zlatou medaili.

O víkendu začne v Anglii Premier League, takže už se moje myšlenky obracejí spíš k lize než k olympiádě.

Každý den ráno v devět musím být totiž v tréninkovém středisku Arsenalu v Hertfordshire v Colney. Je to pěkný kus z centra Londýna. Dostávám zabrat, že se mi z toho dělají mžitky před očima. Volno mám jenom v neděli. Večer jsem většinou úplně vyřízený. Být v normálním tréninkovém a zápasovém režimu je příjemnější. Člověk není tak unavený  a má víc času. Já pořád posiluju, jezdím na kole a běhám, jako kdybych měl na olympiádě stihnout ještě finále desítky.

Ne že bych po velké námaze svoje operované koleno vůbec necítil, ale  všechno se vyvíjí docela dobře. Cítím se den ode dne líp.

Konečně mi půjčili míč. Zatím mi dovolili trénovat jen krátké přihrávky, takže jsem teď hráčem na bago. Začínám získávat zpátky cit pro míč. Je to zvláštní pocit, když se člověk celý život živí fotbalem, miluje balón, a trenéři vám pořád říkají ne, ne, ještě ne, ještě počkej, ještě je brzo… A pak vám ho najednou půjčí po půl roce.

Jeden z prvních tréninků s balónem jsou měl s Fabregasem a Tourém, kteří začali přípravu s Arsenálem jako poslední, protože trenér Arséne Wenger jim dal delší dovolenou než ostatním. Patřili v minulé sezóně k nejvytíženějším hráčům a potřebovali to. Řekl bych, že mi docela stačili …

Při zápasech jsem zatím divákem, takže si to docela užívám z tribuny, i když je to pro mě tak trochu ironie. Arsenal hrál turnaj v Amsterdamu a zápasy byly v televizi. Mančaft vypadá dobře. Když byl v Londýně Emirates Cup, tak jsem docela příjemným způsobem zjistil, že na mě fanoušci nezapomněli, i když od ledna nehraju. Arsenal dělá občas veřejné tréninky na hlavním stadionu, na které chodí několik tisíc lidí. Jinak je totiž Emirates Stadium uzavřený jako pevnost. Šel jsem si zaklusat s mančaftem a vyběhl jsem o něco později, ne v chumlu s ostatními. Takže mě fanoušci zaznamenali a sklidil jsem velký aplaus. Nemůžu se dočkat, až mi zatleskají za nějakou akci na hřišti, už mi to docela chybí.

Úmorné období rehabilitace a rekondice po operaci mi hodně zpříjemňuje přítelkyně Radka. Vždycky si to zařídí v televizi Nova tak, aby mohla být se mnou několik týdnů v kuse. Nabere si jako televizní rosnička hodně služeb za sebou, nastřádá si volno a přiletí.

Já vždycky ráno vypadnu na trénink a i když přijdu až pozdě odpoledne, tak máme na sebe relativně dost času. Většinou jsem utahaný, ale procházku ještě zvládnu. Radka se přes den projde po městě, proběhne nějaké obchody jako ostatně všechny holky, něco mi doma uvaří. Ona totiž vaří přímo skvěle.

Těším se, až přijede národní mančaft k přáteláku s Anglií do Wembley. Bude to pro mě dobré povyražení. Už jsem dlouho nikoho ze spoluhráčů v reprezentaci neviděl. Zjistil jsem, že šance, abych byl s mužstvem na lavičce jako třeba při zápasech v Praze, asi není velká. Ale příjdu s nimi pobýt a popovídat.

Tomáš ROSICKÝ